Olivovník

Tisíce let starý symbol civilizace a míru

Olivovník je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Jsou to stromy a keře s jednoduchými vstřícnými listy a drobnými květy. Olivovníků je přes 40 druhů a jsou rozšířeny od Afriky a jižní Evropy přes Asii až po Austrálii. Nejznámější je olivovník evropský, strom pěstovaný v jižní Evropě pro plody zvané olivy.

Historie olivových stromů

Legendární olivovníky a olej získávaný z jejich plodů doprovází lidstvo po celou jeho historii. Před 8000 lety se olivovník začal pěstovat na Středním východě a první šlechtěné rostliny se pravděpodobně objevily v Sýrii nebo na Krétě. S jistotou víme, že pro egyptskou a minojskou civilizaci byl olivový olej životně důležitý, takže často sloužil i jako platidlo. Féničané později rozšířili pěstování olivovníků po celém pobřeží Středozemního moře v Africe a jižní Evropě. Časem se olivový strom, dar od bohyně Minervy, stal symbolem míru. Vítězové olympijských her byli původně korunováni věncem uvitým z proutků divokých olivovníků.

Začalo to v Řecku

V 5. století před naším letopočtem se už olivy rozšířily po celém Řecku a na všech ostrovech v Egejském moři, dostaly se i na Sicílii, do Itálie a na Pyrenejský poloostrov. Začátek pěstování oliv na italské půdě se datuje nejméně do 6.-7. století před Kristem.

Pokračovalo to Římem

V době rozmachu Římské říše se olivy pěstovaly na každém dobytém území. V mnoha případech Římané nařídili podmaněnému obyvatelstvu platit daně ve formě olivového oleje. Olivové a vavřínové ratolesti se také splétali do věnců, kterými se oceňovali zasloužilí a ctihodní občané. Římané se také zasloužili o první nástroje na lisování oliv a postupné zlepšování metod konzervování oleje.

Od počátku se olivovníky a jejich plody vyskytovaly v dějinách lidstva, a to jak v posvátných obřadech, tak v každodenním životě.

Olej byl používán nejen k ochucení jídla, ale i k masážím a v kosmetice. Starověcí Římané rozlišovali 5 druhů olivového oleje podle kvality: "oleum ex albis ulivis" pocházející z lisování zelených oliv, "oleum viride" z oliv sklizených v pokročilejším stupni zralosti, "oleum maturum" ze zralých oliv, "oleum caducum" z oliv spadaných na zem, "oleum cibarium" z téměř sušených oliv, které byly určeny pro krmení otroků. Množství nástrojů na sklízení a lisování oliv, které objevili archeologové na několika vykopávkách ve Středomoří, stejně jako různé pasáže v Bibli a Koránu dokládají historický význam tohoto ovoce.

Olivovníky jsou proslulé svou dlouhou životností:

některé stromy nalezené v Palestině zde mohou růst již od vzestupu křesťanství.

Olivová ratolest je v křesťanském světě symbolem míru. Holubice ji po potopě přinesla Noemu a o Květné neděli kněz světí olivové větvičky a rozdává je věřícím na památku lidí, kteří zdravili Ježíše při příchodu do Jeruzaléma. Požehnaný olivovník je přítomen také při nejvýznamnějších okamžicích života věřících, jako je křest, biřmování, eucharistie a také svěcení kněžích a biskupů. Olivovníky se nyní pěstují i na mnoha místech amerického kontinentu, kde vládne mírné podnebí. První stromky přivezli Španělé v polovině 16. století do Peru. Později se rozšířily také do Mexika a Kalifornie.